CO JE PŘÍČINOU ONEMOCNĚNÍ?
V rámci některých studií bylo zjištěno, že většinu mastitid vyvolávají patogeny, jako jsou Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Streptococcus dysgalactiae, Streptococcus agalactiae, Streptococcus uberis a Actinomyces pyogenes. Podle zkušeností z minulých let však víme, že nové technologie a nový přístup k léčbě a prevenci mastitid výrazně v chovech skotu změnil prevalenci (procentuální zastoupení) jednotlivých patogenních původců.
Infekční patogeny
Patogeny můžeme rozdělit do dvou skupin – jedná se o nakažlivé patogeny a patogeny z prostředí:
- Nakažlivé (kontagiózní) patogeny se obvykle přenášejí během dojení z jedné krávy na druhou prostřednictvím dojičů nebo dojících strojů. Zkušenosti z terénu ukazují, že nové technologie a nové přístupy k léčbě a prevenci mastitidy významně snižují prevalenci nakažlivých patogenů, jako jsou Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae a Streptococcus dysgalactiae.
- V současné době však velmi důležitou roli při vzniku mastitid sehrávají také patogeny jako Escherichia coli, Streptococcus uberis a koaguláza negativní stafylokoky. Jelikož tyto patogeny se do vemene dostávají z bezprostředního okolí, např. z podestýlky, říkáme jim patogeny z prostředí (enviromentální patogeny).
JAK SE ONEMOCNĚNÍ ŠÍŘÍ?
S několika málo výjimkami se bakterie vyvolávající mastitidu dostávají do struku strukovým kanálkem. Do strukového kanálku může příležitosně proniknout (a vyvolat mastitidu) téměř jakýkoliv mikrob.
JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ?
Klinická mastitida
Projevuje-li se mastitida klinickými příznaky, hovoříme o klinické mastitidě. Klinická mastitida může způsobit viditelnou změnu na vemeni (např. otok nebo zčervenání) nebo je možné pozorovat změnu ve složení, zbarvení a kvalitě mléka. Mléko může obsahovat krev, hnis nebo vločky a sraženiny a v některých případech dochází i ke změně pachu. Díky moderním technologiím, které vyhodnocují data, jako je například vodivost mléka v průběhu procesu dojení, je možné odhalit mastitidu mnohem dříve a rychle zahájit cílenou léčbu.
U mírného průběhu zánětu mléčné žlázy se po odstřiknutí prvních porcí mléka objeví pouze několik vloček a sraženin. V těžkých případech obsahuje mléko krev nebo připomíná sérum. Klinická mastitida může být projevem akutního vzplanutí onemocnění nebo zhoršení chronické mastitidy.
Pravděpodobnost vzniku klinické mastitidy je nejvyšší během prvních 30 dnů po otelení. Jednou z příčin je také oslabená imunita dojnic po porodu, které v tomto období produkují velké množství mléka.
Subklinická mastitida
Při subklinickém průběhu mastitidy se zánět tkáně vemene neprojevuje viditelnými změnami na vemeni nebo změnou vlastností mléka. Ve čtvrtích vemene postižených subklinickou mastitidou nicméně zjišťujeme vyšší počet zánětlivých (somatických) buněk než ve zdravých čtvrtích.
U krav s počtem somatických buněk (PSB) nad 200 000 buněk v 1 ml již hovoříme o zánětu. Počet buněk se určuje pomocí přístroje Fossomatic nebo orientačně NK testem. Bakterie, které onemocnění vyvolávají, je možné určit bakteriologickou kultivací mléka v laboratorních podmínkách anebo díky rychlé stájové diagnostice mastitidních patogenů. Je však důležité mít na paměti, že každý proces, který způsobí snížení produkce mléka (LDA – dislokace slezu, nemoci paznechtů, prodloužená laktace, krmení krmiva s obsahem mykotoxínů…) může zvýšit počet somatických buněk v mléce bez vzniku zánětu vemene.
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT:
- Sledování PSB u individuálních vzorků mléka pomáhá identifikovat dojnice s vysokým počtem somatických buněk. Pro identifikaci postižených čtvrtí je dokonce ještě užitečnější měření PSB v jednotlivých čtvrtích vemene.
- Jednorázový nález vysokého počtu somatických buněk u konkrétní dojnice není důvod pro brakaci, ale pro podrobnější vyšetření stavu dané dojnice.
JAK DIAGNOSTIKOVAT MASTITIDU?
Pokud se objeví jakékoliv příznaky mastitidy, je třeba přijmout optimální léčebná opatření s cílem zabránit dalším zdravotním komplikacím a šíření infekce ve stádě.
Nejúčinnější metodou zjišťování většiny časných případů klinické mastitidy je odstříkávání a vyšetřovaní mléka před dojením. Změny vlastností mléka jsou totiž často prvním příznakem mastitidy. Tyto změny (sraženiny, vločky, změna barvy a konzistence) jsou dobře viditelné, pokud je mléko odstříknuto na tmavé pozadí (např. nádoba s dvojitým černým dnem) anebo lehce diagnostikovatelné za použití NK testu. Změny vlastností mléka souvisí s působením vyvolávajících patogenů: sraženiny a vločky jsou častěji pozorovány při stafylokokové a streptokokové mastitidě, slámově žluté zabarvení mléka je typické při infekci Escherichia coli. Pro včasnou diagnostiku mastitid je velkým přínosem pravidelné vyhodnocování dat získaných z počítačových systémů v průběhu dojení (např. posouzení vodivosti mléka….), která mohou významně pomoci snížit prevalenci mastitid v daném chovu.
Diagnóza mastitid je založena na kultivaci bakterií z mléka z postižené čtvrti. Kultivace se obvykle provádí v laboratoři. Po izolaci a identifikaci bakterií je také nezbytné provést antibiogram. Antibiogram analyzuje citlivost izolovaných bakterií vůči různým antibiotikům. Velkou pomocí chovatelů a veterinárních lékařů je také zavedení rychlé diagnostiky mastitidních patogenů přímo na farmě (např. PM test), která umožní rychle odhalit původce onemocnění individuálně u každé dojnice. Diagnostika patogenů a stanovení citlivosti k antibiotikům je nezbytnou součástí správného nastavení protokolů léčby a prevence mastitid.
DŮLEŽITÉ!
Pro stanovení správné diagnózy je nutné při odebírání mléka dodržovat přísné hygienické normy, aby nedošlo ke kontaminaci vzorků.
JAK DOSTAT MASTITIDY POD KONTROLU?
Vzniku nových infekcí můžeme zabránit tak, že pomocí postupů řízení chovu snížíme přítomnost patogenů zejména na hrotech struků (strukových svěračích).
Prevence klinických mastitid je v podstatě totožná s prevencí subklinických mastitid. Jelikož většina případů klinických mastitid vzniká působením patogenů, které pochází převážně z prostředí, zásadním opatřením je snížení expozice vůči patogenům přítomným v podestýlce, ve stájích, dojírně, venkovních výbězích či na pastvě. Pozitivní vliv na účinnost tlumení mastitid a udržení dobrého zdravotního stavu hrotu struků mají také pečlivá hygienická opatření před dojením, jejichž cílem je zajistit, že struky a báze vemene jsou před nasazením strukových násadců dojícího zařízení čisté, dezinfikované a suché.
V případě nakažlivých patogenů je pro zabránění přenosu a vzniku nových infekcí nejdůležitější dezinfikovat struky po dojení účinným dezinfekčním prostředkem a v případě možnosti je doporučováno zavedení systému mezidezinfekce dojícího zařízení, kdy dochází k proplachu/dezinfekci dojících souprav po ukončení dojení každého zvířete (odchodu skupiny z dojírny).
Suchostojné období
Riziko vzniku infekcí vyvolaných bakteriemi z prostředí je nejvyšší v období stání na sucho. Infekce, k níž došlo v suchostojném období, se často projeví až v okamžiku, kdy se u dojnice po otelení rozvine mastitida. Podmínkou úspěšného tlumení mastitid vyvolaných environmentálními bakteriemi je důsledná péče o hygienu prostředí během celého laktačního cyklu dojnic. Prevence kontaminace prostředí je u suchostojných krav stejně důležitá jako u dojených krav.
Hlavní opatření zaměřená na tlumení mastitid:
- pravidelné čištění nebo vyměňování podestýlky,
- snižování tepelného stresu,
- odstraňování srsti z oblasti vemen, zkracování ocasů,
- prevence poranění struků,
- zmírňování otoku vemene v okoloporodním období dodáváním živin, jako je draslík a sodík,
- zamezení stání a ležení dojnic v místech, kde se hromadí voda,
- údržba stájí s cílem zajistit správný welfare zvířat,
- prevence vzniku omrzlin a pravidelná dezinsekce (snižování počtu much).
CO BYSTE MĚLI VĚDĚT
- Suchostojné období je zásadní součástí laktačního cyklu dojnice. V tomto období dochází k regeneraci výstelky vemene, což je podmínka pro optimální produkci mléka při následné laktaci. Pro zajištění optimální produkce mléka je dobré nechat krávy stát na sucho cca 60 dnů. Pokud je suchostojné období kratší než 40 dnů, produkce mléka bude nižší.
- Správné zaprahování a léčba suchostojných dojnic snižují riziko infekcí z prostředí, zejména u dojnic s mastitidní historií nebo s vysokým počtem somatických buněk (PSB).